Doufám, že teď už to vyjde…

Když jsem si četla příběhy bývalých pacientek Sanatoria Helios, chtělo se mi brečet. Všechny nakonec otěhotněly a porodily miminko. Já ne. Chystám se na svůj 4. IVF cyklus a přitom mi ještě ani nebylo 30.
Všechny 3 předchozí cykly jsem absolvovala v Heliosu. Při prvním pokusu mi bylo 25 let.

Je možné být moc mladá na IVF?

Řeknete si, že jsem ještě mladá a není kam spěchat, ale bohužel to u mě neplatí. S manželem jsme se přirozeně otěhotnět snažili skoro 3 roky, než jsem se odhodlala svěřit svému gynekologovi. Naštěstí mě neodmítl (30leté kamarádce po 2 letech snažení její lékař řekl, ať to ještě tak rok zkouší) a udělal mi hormonální profil. Dostala jsem žádanku na vyšetření a IVF do státní nemocnice. Ani jsem tam nedošla, jak na mě hned u vchodu depresivně zapůsobilo prostředí a vystresovaný nepříjemný personál.

Diskuse snažilek

Šla jsem na internet a podle diskusí, které mezi sebou vedly tzv. „snažilky“, jsem se objednala na konzultaci k panu primáři Texlovi, i když jsme to k němu měli trochu z ruky. Byl na nás milý, ale když viděl moje hodnoty, dopředu nás varoval, že možná budeme potřebovat více IVF cyklů, protože budu mít méně vajíček. Odběr AMH tuto informaci také podpořil. Udělali nám celou sérii vyšetření a manželovi bohužel přišli na to, že má zvýšenou fragmentaci DNA spermií.

1. stimulace

V prvním IVF cyklu jsem na léky zezačátku skoro nereagovala a po prvním ultrazvuku a odběru krve jsem si píchala maximální dávku Merionalu. Získala se 4 vajíčka, která se oplozovala metodou PICSI – kvůli poškozeným spermiím. Prodlouženou kultivaci přežilo jen jedno embryo, které se bohužel neujalo. Ale s tím jsme tak nějak počítali, že to nevyjde hned. Všichni s námi jednali na rovinu a měli jsme před sebou přece ještě další 3 pokusy.

2. stimulace

Se stimulací jsem začala hned za 3 měsíce. Novinkou bylo, že v tomto IVF cyklu mi moje zdravotní pojišťovna proplatila genetické vyšetření embryí, protože jsem už měla za sebou 1 neúspěšný cyklus. Měla jsem hned od začátku nejvyšší dávku stimulačního preparátu a tentokrát se urodilo 6 vajíček. Což mi připadalo jako skvělý výsledek. V té době jsem to už hrozně prožívala a od ostatních snažilek z jiných center jsem věděla, že při takových hodnotách FSH a AMH, jako mám já, je 6 opravdu úspěch. Tentokrát – opět po PICSI – jsme měli blastocysty 2. Bohužel genetické vyšetření dopadlo tak, že ani jedna z nich nebyla vhodná k transferu. Přiznám se, že tuhle informaci jsme oba obrečeli. Na jednu stranu jsem byla ráda, že jsem nešla na zbytečný transfer a nedělala si plané naděje, ale po tom všem vám taková zpráva na náladě nepřidá…

Šli jsme na další konzultaci s panem primářem. Byl velmi chápavý a říkal, že by nám moc rád pomohl, ale bohužel už pro nás dělá maximum, co udělat může. Že bohužel více vajíček získat nemůžeme, protože jich mé tělo více najednou nevytvoří a že metoda PICSI sice pomůže vybrat lepší spermie, nicméně nezaručí na 100 %, že se při oplozování použije spermie, která je absolutně v pořádku. Což v kombinaci s nízkým počtem vajíček znamená, že pro otěhotnění budeme potřebovat více cyklů.

Do třetice všeho dobrého… A zlého.

A tak jsme šli ještě do třetího. Vzdát jsme to rozhodně nechtěli, ale už nás ani nepřekvapilo, že se jediné embryo, které prošlo genetickým vyšetřením, neujalo. Nechala jsem si udělat kompletní opis zdravotnické dokumentace a začala jsem objíždět další kliniky. Všude na mě byli milí a říkali, že nebude problém, dokud neuviděli moje výsledky. Když jsem se ptala, co by udělali jinak, navrhovali mi akorát další léky. Ale když jsem se ptala, proč bych je měla brát, nedostalo se mi uspokojivé odpovědi. Jeden lékař mi doporučoval embryoglue, ale upřímně – to opravdu pomůže?

Návrat do Heliosu

Po tomto kolečku po lékařích jsem se rozhodla, že se vrátím do Heliosu, protože pro mě bohužel skutečně v současné době nejde udělat víc. Setkali jsme se s panem primářem, který nám k metodě PICSI pro náš poslední pokus nabídl ještě novinku MACS – elektromagnetické třídění spermií. Budeme tak mít větší šanci, že se pro oplození nepoužije defektní spermie.

A jak to bude dál?

Jak to ale dopadne, to vážně nevím. Teď na to nemám. Hodnoty z krve se mi za poslední rok nijak nezhoršily, takže balíme kufry a jedeme na čas někam do tepla, nabít se energií na poslední kolo. Říká se, že naděje umírá poslední. A tak to taky budu brát. Třeba se nám ještě povede mít dítě přirozeně. Nebo využijeme dárcovského programu. Nevím. Ale jsem ráda, že jsme si vybrali Sanatorium Helios hned od začátku, protože vím, že jsme pro splnění našeho snu o rodině udělali opravdu všechno. Snad nám odpustí, že jim kazíme statistiku…

Přejít nahoru